Pokud sledujeme současnou situaci ve vzdělávání, pak vidíme, že stále více rodičů je proti domácím úkolům, s tím, že je považují za zbytečné. O tom, že je děti nemají rády, se asi není třeba zmiňovat. Každopádně si tito přejí, aby je učitelé přestali dětem dávat.
Zde je však potřeba se zamyslet, co je vlastně hlavním cílem domácího úkolu. Na rozdíl od běžné představy se nejedná o to, aby se žák učil i doma, nýbrž účelem je, aby si mohl látku zopakovat v klidném prostředí a přijít tak na to, čemu konkrétně nerozumí a co mu nejde, aby se na to mohl ve škole zeptat.
Počítá se samozřejmě také s tím, že mu rodiče pomohou danou problematiku pochopit. Přeci jen, látku se základní školy by měli zvládnout. Dítě si tak zlepší své dovednosti a probíranému učivu lépe porozumí. Bohužel, takto to ani zdaleka nefunguje. Problém je samozřejmě jak na straně rodičů, tak i dětí. Děti většinou nechtějí trávit své volno děláním úkolu, a tak jej často opíší před hodinou od kamaráda. To samozřejmě jde proti celému již zmíněnému principu, neboť prostým opsáním se prakticky nic nenaučí.
Ani rodiče však nejsou bez viny. Mnohdy totiž nemají čas ani chuť se svým potomkem takto pracovat, a tak jej nechají vypracovat úkol samostatně. Správný postup i výsledky si přeci může vyhledat na internetu. Jejich jediná aktivita je to, že úkol podepíší.
Z tohoto pohledu se tedy skutečně zdá, že jsou zbytečné. Je však potřeba si uvědomit, že to nejsou ani tak domácí úkoly, co by se mělo změnit, jako přístup rodičů. Jistě, dnešní doba je hektická a psychicky velmi náročná, avšak to není omluva. Dítě by zde mělo mít prioritu. Jistě, přijdeme z práce unavení a vyčerpaní, avšak náš potomek je na tom po příchodu ze školy stejně. Je tedy nutné zatnout zuby a společně se do toho pustit. Pokud to správně uchopíte, uvidíte, že to prospěje jak jeho školnímu prospěchu, tak i vašemu vztahu.